pro jubilejní valnou schůzi dne 21. února 1946
Dnes slavíme 20. výročí ustavení Klubu fotografů-amatérů (dále jen KFA) v Kroměříži. Dovolte mi, abych stručně nahozenými několika větami zrekapituloval tuto událost a provedl Vás v duchu zběžně těmi 20 roky, co klub trvá.
Bylo nás 8, kteří před 20 lety sestoupivše se v kroužek, dali jsme základ k tomu, co se dnes 20. rok nazývá KFA v Kroměříži.
Otcem myšlenky sdružení kroměřížských fotografů-amatérů jest zemřelý drogista Antonín Rozsypal. Na jeho popud sešli se v suterénu kavárny Korso na náměstí dne 30. listopadu 1925 večer tito zájemci jako přípravný kroužek: Inž. Smetana, účetní Fr. Dittrich, restauratér Rud. Vítek, magistr Koutný, sekretář YMCA Ant. Matys, odb. uč. Fr. Vlček, uč. Ant. Neoral, všichni vesměs z Kroměříže.
Jako by to bylo dnes, vzpomínám si na usměvavého energického Tondu Rozsypala, jak káže: „ kantore, ty si vezmeš jednatelství, pokladna může býti u mne v drogerii a ostatní funkce již nějak obsadíme - a do toho!“ Výsledek rokování shrnut do krátkého protokolu.
Potom následovalo zpracování stanov, zadání ke schválení do Brna a ostatní potřebná jednání s úřady. Pak se čekalo na schválení stanov Zem. pol. úřadem. Když věc dozrála, mohlo se pomýšleti na svolání ustavující valné hromady. K tomuto aktu přikročeno až po zralých úvahách a vytrvalém sondování mezi osobami, vyhlédnutými za nastávající spolkové funkcionáře. Pak svolána ustavující valná hromada veřejně novinami, plakáty i pozvánkami na den 21. února 1926, do III. tř. obecné školy dívčí Komenského v Kroměříži. Z voleb, provedených v této ustavující valné schůzi, vyšli první funkcionáři Klubu. Předseda: Eugen Třasoň, uč. a dirigent, místopř.: Frant. Vlček, odb. uč., jednatel: Ant. Neoral, učitel, pokladník: Ant. Rozsypal, drog., Marie Ryčanová, maj. drog., člen výboru, Jan Hrůza, ř. uč. v. v., člen výboru, Ant. Matys, sekret. YMCA, člen výboru, Ludvík Löwenthal, spr. tov., člen výboru. Náhradníci: Gustav J. Holas, redaktor, Stanislav Mikule, obchodník, František Vlk, obchodník žel. Revizoři účtů: Lad. Roušar, profesor, Frant. Dittrich, účetní.
A pak to šlo jako v biografu na plátně. Schůze stíhala schůzi, hledala se vhodná pracovna, uspořádána v zimě 1929 první skromná výstava, na to vstoupil Klub do velké rodiny fotografů-amatérů Svazu KFA v Praze a zase 2. a 3. výstava. To již Klub pevně zakotvil v měšť. škole chl. Palackého v Kroměříži, kde v dílně konal schůze a kursy a v samostatně zřízené komůrce v budově staré školy v sousedství pak pracovalo členstvo jednotlivě.
Brzo na to odvážil se Klub zřízení filiálky v Kojetíně, z níž vyrostl později samostatný, životaschopný spolkový útvar, dobře prosperující. V ten čas měl náš Klub své členy nejen v Kroměříži a Kojetíně, leč i v Přerově, Hulíně, Zdounkách, Kvasicích, Kostelanech, Praze, Topolčanech na Slov. a j.
To bylo v době 10. výročí trvání Klubu. Druhé 10 letí Klubu nebylo už tak idylické. Vyrostla nám sice slibná, zdárná odnož Kinokroužek, jenž největšího rozmachu dosáhl v r. 1938 a má za sebou pořádný kus poctivé práce – ale potom přišla válka…
Nechci zbytečně opakovati stesky na tuto dobu. Bylo by to jen přikapávání hořkosti do nádoby již tak přeteklé! Hrůzy tohoto času popsány byly již jinými – povolanějšími. V této, pro náš národ tak smutné době, zahynul vlastní zakladatel našeho KFA drogista Antonín Rozsypal. Položil hrdinně svůj život na oltář vlasti za její a nás všech lepší budoucnost. Budiž mu věčná paměť. (Přítomní uctili jeho památku povstáním.)
Jsem rád, mohu-li z tohoto místa konstatovati, že Klub ve svém celku nikterak si v národní cti nezadal a může s hrdostí patřiti nejen na svou neposkvrněnou minulost, ale i do blízké budoucnosti v níž jej čekají nové četné úkoly. Ti co zůstali vztyčují prapor Klubu a hodlají jej čestně a hrdě donést až k těm nejzazším metám. Pro nejbližší dobu stanovíme si dosažení dlouho želaného vlastního atelieru a klubovny a kromě běžných kursů praktické fotografie též uspořádání čtvrté klubovní výstavy. Touto prací chceme se vřaditi do všeobecného snažení nadšeného budování, aby život nové republiky po osvobození naší vlasti od nacistické okupace brzy pevně stál na vlastních dobrých základech.
A nakonec několik upřimných a výstižných myšlenek jak je uvádí „Fotografie“ roč. I. č. 1. v článku „Nové cesty naší práce“. „Platí-li pro pracovníky všech povolání snaha pro zařazení se do nadšeného budování nové republiky, pak pro nás fotografy všeho druhu platí tím spíše. Vždyť právě všechno co se týkalo fotografie bylo u nás příliš dlouho pod německým vlivem. Byli jsme odkázáni převážně na německý průmysl při spotřebě fotografického materiálu a různých pomůcek. Toho pak dovedli naši nepřátelé využíti zaplavováním naší fotografické veřejnosti vlastní příručkovou a vědeckou literaturou, která opět záměrně vychovávala k cizím výrobkům, hlavně německým. Jedním z našich prvních úkolů jest zcela odgermanisovati naši fotografii, a to ve všech směrech a do všech důsledků. Je třeba jíti vlastními cestami. Je především na našem chemickém a optickém průmyslu, aby nám pokud možno rychle umožnil postaviti se na vlastní nohy. Není sporu o tom, že při dosavadních zkušenostech dá nám v brzku takový materiál, že se budeme moci snadno obejíti bez výrobků německých, na něž jsme si tak navykli. Totéž ovšem platí i ve směru výtvarného a ethického pojetí fotografie. Všichni, kdož se vážně a plně oddali fotografii, vědí nejlépe, že právě v této tvorbě je nutno stále hledati nové výtvarné výrazové prostředky, stále tvořiti nové hodnoty a že právě na tomto poli jsou možnosti naprosto nevyčerpatelné. Mírové poměry otvírají nám znovu široké světové obzory, kterých si budeme bedlivě všímati. Budeme všechny nové směry pokud možno pozorně sledovati, avšak nechtějme jen bezduše kopírovati; hledejme vždy a za každých okolností vlastní cesty, uplatňujme vždy vlastní myšlenky a dejme vyniknouti vždy naši práci. Svoji dobrou práci jsme vždy dobře uplatnili ve všech úsecích lidské tvorby, snažme se vyniknouti v ní také ve fotografii“.
„Dobré světlo“ na tuto cestu!